Nůž, pistole, mysl a skutečnost

Na začátek bych rád citoval svého učitele, Sóke Masaakiho Hatsumiho:

"Ve chvíli skutečného boje neexistuje velký mistr, ani instruktor, ani žák. Kasty mizí a přežívají pouze ti, kdo skutečně pochopili smysl Budó."

Mnoho lidí se soustředí na techniku – jak správně držet zbraň, jak stát, jak se pohybovat. Jenže skutečný boj nevypadá jako trénink. Ve chvíli, kdy jde o život, se vše, co jste roky pilovali, může během vteřiny změnit v chaos o přežití.

Útočník, který se rozhodl zabít, nepřemýšlí o cti, stylu ani pravidlech. Neřeší, kdo jste. Neřeší, jak vás zabije. Udělá vše, aby vás zabil.

Skutečný boj trvá jen několik vteřin. Pro vás to však může být nekonečno. Nebudete analyzovat situaci. Budete reagovat. A vaše tělo použije jen to, co je skutečně zakořeněné – váš přirozený pohyb a to, co máte hluboko natrénované.

Realita útočníka

Šílenec. Zoufalý člověk. Někdo pod vlivem drog.
Takový člověk často nevnímá bolest ani následky. Vnímá jen svou myšlenku – a to je ničit, msta, nebo obrana, z které se stává drama.

Mnoho lidí zemřelo proto, že tuto skutečnost podcenili. Člověk může být několikrát bodnutý nebo postřelený a stále být schopný pohybu, útoku či odporu. V amoku necítí, co se s ním děje.

Nemluvím zde o sportu ani o obraně v učebnicovém smyslu.
Mluvím o přežití.

Pokud nemáte jinou možnost – ani obranu, ani únik, ani kryt – a držíte v ruce zbraň, musíte jednat rozhodně. Ne pro vítězství, ale pro přežití. Útočte na spodní část těla, například na kyčle, z důvodu velké devastace centra pohybu.

Zbraň jako součást těla

Zbraň nepoužívejte tak, že s ní manipulujete odděleně od sebe.
Zbraň se musí stát součástí vašeho pohybu.

Pokud je oddělená, budete pomalí a nepřirození.
Pokud je součástí těla, pohybujete se volně. Můžete se napojit, blokovat, udeřit, kontrolovat.

Techniky s nožem či pistolí nejsou jen o zbrani. Především jsou o těle.
Když tělo a zbraň tvoří jeden celek, útočník nevidí ruku a nástroj – vidí pohyb v prostoru.

Vnímání a realita

Pokud jste otevření, můžete zahlédnout "něco".
Nepatrný moment. Směr. Úmysl. Napětí.
To "něco" je jako magnet. Přirozeně na něj reagujte.

V realitě se na čest nehraje. Útočník bude zákeřný.
To, co vás může zachránit, je vzdálenost, uvědomění prostoru a někdy i obyčejné štěstí.

Každý boj se mění podle prostředí.
Zima. Více vrstev oblečení. Kluzký povrch. Tma. Hluk.
Technika se přizpůsobuje podmínkám – vzdálenosti, postoji, načasování.

Tvrdá pravda

Kdybych se rozhodl někoho zabít, zjistím si o něm informace a zaútočím rychle, kdekoliv – na ulici, mezi lidmi. Nepotřebuji složité techniky.

To je realita.

Jediné, co vás může chránit, je pochopení této reality.
Respekt. Kontrola prostoru. Kontrola sebe sama.

Moment střetu

Když už útok přijde, nebude čas přemýšlet.
Vaše tělo se pohne samo.

Napojíte-li se na útočníka, nepřerušujte kontakt.
Kontrola je plynulost. Pokud kontrolu ztratíte, vrátí se do své pozice a zaútočí znovu. A to může být smrtelné.

Cítíte-li, že má lepší vzdálenost a jistotu, nic neuspěchejte.
Čekejte na chybu. Na šanci. Na možnost úniku.

Nejvyšší princip

Nejlepší boj je ten, do kterého se nedostanete.

Žijte tak, abyste minimalizovali riziko.
Vnímejte prostor. Lidi. Atmosféru.

Budó není o vítězství nad druhým.
Je o přežití a ovládnutí sebe sama.

Luboš Pokorný
Bujinkan Honbu